Cehcmistrův deník, díl první
Cechmistrův deník díl první
Přátelé,
Tak myslím, že za sebou máme takovou první část fungování Nildoru.
Každý z Nás má na to jiný názor.
Někdo odešel, někdo přišel a tak to bude chodit dál... Jen ti nejvěrnější zůstanou. A tak to má být.
Za tu dobu už jsem Vás tak nějak stačil poznat a každého z Vás mám svým způsobem rád. Někoho více, někoho méně, tak už to bývá.
Už to není pro nikoho z Vás jako v začátcích. Teď už Vám snad přijde přirozené držet v rukou meč. Popřípadě štít.
Bude trvat třeba i roky než se sebou budete spokojeni. Než budete spokojeni s úrovní na jaké šermujete. Avšak nic není bez tréninku.
Šerm je jaksi specifický sport. Nemyslím teď šerm klasický, ale šerm historický. V historickém šermu je ukryto mnoho krás a je jen na nás, jak a kdy a jestli vůbec poodhalíme tato tajemství.
Pokud se šermem budeme zabývat do hloubky, o což se snažím ze všech sil, zjistíme, že existuje nespočet kroků, kreací, úhybných manévrů, technik a seků.
I když se snažíme tyto postupy probírat, stejně je za týden nemáme už v hlavě. A tady narážíme na problém.
Pokud se ohlédneme do historie, která nám dává výbornou inspiraci a hlavně ze které k nám přišel historický šerm, tak zjistíme, že člověk v té době musel být o dost silnější než dnes. Zručný lukostřelec dokázal vystřelit pět šípů po sobě s prodlevou 1,5 sekundy. A dokázal natáhnout luk dvakrát tak jak dnešní olympionici. Vojenští lukostřelci trefili bez omylu svůj terč (Pohyblivý!) na 700 metrů.
Zručný šermíř dokázal bojovat levou i pravou rukou stejně dobře a nebyl problém, aby takový vycvičený rytíř pobil i dvacet nepřátel.
To je pro nás dnes nemyslitelné. Kdo z nás dokáže čelit dvěma nepřátelům? A zvítězit?
Historie byla plná válek a s přihlédnutím na středověk a umění meče a válečnictví to byla krutá doba pro ty, jež neovládaly žádnou zbraň. A tak vznikali různé řády vychovávajíc od útlého věku, válečníky.
Pokud se zaměříme v LARPu na šerm samotný, tak jsme taky jeden z takových řádů. Systematicky se snažíme zdokonalit v šermu a válečnictví. Avšak kdo z nás je připraven čelit početní přesile?
Kdo z nás zareaguje na povel kapitána ne myšlenkou, ale splněním rozkazu?
Kdo z nás zná kolik bojových formací a seskupení?
Ve své podstatě tyto otázky mají negativní odpovědi. Ale proč tomu tak je? A lepší otázka zní... Můžeme to změnit?
Dle mě ano. Proč nešermovat a nezničit více nepřátel? Proč neuposlechnout bez přemýšlení velitele? Nevěřím mu? Proč neznat na každou situaci formaci?
Ano můžeme. Společně. Nejsilnější zbraní, kterou jako Nildor máme, je přítel hned vedle Vás. Chovejte ho v úctě a on bude stejně chovat i Vás.
Čeká nás bitva. Moji přátelé. Moje sestry... Mí bratři... Mí králové... Moje lásko... Služebník Vám budu až do smrti. Jen mě nech vést nás k vítězství a slávě....
Rozeberme si základní prvky šermu. Implicitně – každého napadne otázka, zda na šerm musím být svalnatý, mít sílu,...
Bez lží..Ano. Čím větší sílu mám, čím více je mé tělo svalnaté, tím jsem rychlejší. Válečník nebyl obtloustlý, neduživý... měl šlachovitou a vyrýsovanou postavu. Ta mu umožňovala rychlejší reakci. Větší razanci v úderu. Ve výsledku s kapkou techniky a postavou atleta získáváte neomezené možnosti. Je tedy šerm nejen o šermu? I když to zní paradoxně, je to tak. Jednou z nejdůležitějších částí šermu je pohyb. Pokud dokážu vyvážit umění chůze a pohybu těla se šermem jsem dokonalý a bezchybný šermíř. Zní to lehce, ale o to těžší je to úkon. Jde o to, že si buď kontrolujeme meč a ruce, nebo zase kroky a zapomínáme na to druhé...
Tak to ovšem být nemá. Měly by jsme každý pohyb dělat bezmyšlenkovitě. Měly by jsme vědět, že splynutí těla a meče v boji je ta nejdůležitější a klíčová část k úspěchu.
Další díl v pondělí.
Cechmistr Ilian